Když se plete rýmečka s krizí

Před časem jsem se ráno probudil a bylo mi tak špatně, že jsem nebyl schopný vstát z postele. Dal jsem si prášek, mokrý hadr na hlavu a spal dál. Probudil jsem se až k obědu. Moje první myšlenka mířila k mému stavu. To, že jsem odpadl, nebylo samo sebou. Přemýšlel jsem taky o tom, že těch prospaných šest hodin pracovního dne mi chybí. To je pro mě ztracený čas. Jenže nemoc není ztrátou času v posteli. Všechno má svůj důvod. Stejně tak i nemoc má nějakou příčinu. Dokážeme odhalit jakou a co nám ve skutečnosti přináší?

U mě to bylo jednoduché, přetáhl jsem se fyzickou prací. Tělo mi řeklo „a dost“. Bolela mě hlava, nemohl jsem se hýbat, musel jsem spát. Kromě toho, že se naše tělo musí s nemocí vypořádat, získáváme informaci, že máme něco změnit, že máme něco dělat jinak. Mám na nemoci obecně nastavený pohled.

Je trochu duchovnější. Tedy, že jsem si nemoc z nějakého důvodu přitáhl do svého života svým konáním a myšlením. Nejsem však zase extrémista, který by doháněl tuto myšlenku do krajností. Například si myslím, že před virem Ebola se můžeme modlit a myslet pozitivně, jak chceme a pravděpodobně nezvítězíme. Mluvíme tady především o mužských chorobách na sedm (rýmečka a kašílek), které signalizují, že jsme své tělo zanedbali a už to v některé oblasti života přeháníme. To je okamžik, kdy nám nemoc ukazuje, že má nějakou příčinu. V podstatě nám dává příležitost, abychom se sami nad sebou zamysleli. Nad tím, co změníme, abychom znovu nebyli nemocní. Díky tomu často děláme změny, že zdravěji jíme, více sportujeme, pravidelně spíme a podobně. Měníme se k lepšímu.

… a s ekonomikou je to úplně stejně.

Nemoc se nazývá recesí a vážná nemoc je krize. I tady máme dvě možnosti. Buď řešíme příčinu nemoci a necháme ji odeznít. To znamená, stejně jako u rýmy, že necháme ekonomiku, aby se přirozeně uzdravila. Znáte to… Léčená rýma trvá týden a neléčená až sedm dní. A nebo začneme do ekonomiky zasahovat, dáme ji na kapačky a nasadíme léky. Což vede k léčení symptomů, nikoliv příčin. Ekonomiku dávkujeme léky na tišení bolesti, ale nutíme ji pracovat na plné obrátky dál. Jak dlouho to může ekonomika vydržet? Co když se rýmečka přemění v něco mnohem horšího?

Paralela vážné nemoci a obrovské krize se odehrála poměrně dávno. Psala se třicátá léta minulého století. To, co se v médiích psalo v roce 2008 o krizi, vůbec krize nebyla. Ve třicátých letech byly na ulici vývařovny pro chudé, lidé neměli práci a nemohli tak platit své hypotéky. Nejezdili auty, protože neměli na benzín. U nás oproti tomu ve zmiňovaném roce 2008 probíhala jen běžná rýmečka, kterou média přifoukla na smrtelnou chorobu v posledním stádiu.

Kdyby nastala tvrdá krize systémového charakteru, museli bychom nasadit antibiotika, kapačky a klid na lůžku pod dohledem lékařů. Problém je, že v dnešní době se jakékoliv vychýlení od normálu, byť jen drobné, řeší obrovskými složitými mechanismy. Těmi jsou třeba kvantitativní uvolňování, operace na měnovém trhu a podobně. Což je stejné, jako bychom léčili obyčejnou rýmečku antibiotiky. Odstraníme symptomy, příčinu už však nikoliv. Choroba tedy bude jenom horší.

Mám pocit, že současní stratégové ekonomiky řeší spíše symptomy než příčiny. To znamená, že každá krize, každý propad, bude jen horší. Proto je potřeba převzít za sebe odpovědnost a naučit se pracovat s riziky, naučit se jak je rozkládat, abyste byli připravení na rýmečku, angínu, zlomenou nohu či srážku s autem. Krize ekonomiky totiž může přijít z kterékoliv strany. Jste připravení? Co děláte pro svou prevenci?